12.12.2011 Lidové noviny str. 18 Právo & Justice
TOMÁŠ NĚMEČEK Soudnictví, vězeňství
ROZHOVOR S Karlem Eliášem o nejdůležitějším zákonu roku, o Plzni a o tom, co teď bude vlastně dál dělat
Karel Eliáš, považovaný za jednoho ze tří intelektuálně nejvlivnějších zdejších právníků, zažil letos životní úspěch: sněmovna schválila „jeho“ občanský kodex. Ale také opustil plzeňskou fakultu, kterou kdysi spoluzakládal.
* LN Dnes má děkan plzeňské právnické fakulty Růžička podat ohlášenou demisi ze zdravotních důvodů. Neznamená to náhodou, že se vy - a další akademici, kteří na protest proti jeho řízení odešli -vracíte do Plzně?
To nebyl organizovaný odchod, každý to v sobě řešil sám. Mohu mluvit jen za sebe: důvodem mé výpovědi nebyl protest proti děkanu Růžičkovi, prostě jsem nesouhlasil s poměry na fakultě. Sám se na plzeňská práva vrátit nechci, pro mě je to už minulost.
* LN Kolik vás nakonec odešlo?
Podle dostupných informací 29, ale já jsem to nepřepočítával.
* LN Co teď vlastně děláte?
V končícím roce se toho v mém životě hodně změnilo a bylo to pro mne někdy dost těžké: například jsem poprvé v životě dal výpověď z pracovního poměru. Při svém založení vnímám dost fatálně, rozbijí-li se mé kruhy. Stěhoval jsem se i s knihovnou o nějakých sedmi tisících svazcích... Podstatné je, že zůstalo nedotčeno, co je pro mě hlavní - moje manželství. Jsem teď na malý úvazek vědeckým pracovníkem Ústavu státu a práva a stal jsem se externím poradcem advokátní kanceláře PRK Partners. Hodně mi chybějí studenti, brzy snad začnu zase učit. A stále mě zaměstnává nový občanský zákoník, protože proces jeho schvalování ještě neskončil. Spojenci, přátelé, nepřátelé
* LN Vzpomínal jste jednou, jak jste se na počátku prací, v roce 1999, bavili s Otakarem Motejlem. Říkal jste mu, že nemáte žádné nepřátele, a Motejl opáčil: To byste se divil, kolik jste jich teď získal. Splnilo se to? Udělal jste si nepřátele kvůli zákoníku?
Víte, akademie je jako divadlo nebo opera. Jakmile někdo dostane první roli, začne být dusno. Nejeden si položí otázku: A proč to nejsem já? Jsem s kodexem mediálně spojován nejvíc, což je dost nespravedlivé vůči docentce Zuklínové (dnes Hendrychové) a dalším spolupracovníkům, protože to byla pro všechny neskutečná dřina. Když se v Québecu rozhodli udělat nový občanský zákoník, zřídili na to institut. My jsme si museli dělat srovnávací studie sami. Jazyk některých zákoníků je skutečně těžký. Když si například vzpomenu, jak jsem si zoufal nad rumunštinou... K tomu ty hektolitry kávy a kartony cigaret. Z toho dehtu by byl asfalt na polovinu ulic v Bagdádu. Mimochodem, přestal jsem kouřit.
* LN Na druhou stranu: jako pozorovatel jsem měl pocit, že jste si občas třídil lidi podle toho, zda jsou pro kodex, nebo proti. Vnímal jste u sebe něco takového?
Každý se hodnotí jinak, než ho vidí ostatní, ale myslím, že se mýlíte. Soudce Nejvyššího soudu Jiří Spáčil brojí proti kodexu od počátku, ale neznám slušnějšího člověka. Profesorka Pelikánová kritizuje návrh také dlouho, občas s ironií těžko snesitelnou, přesto zůstáváme přáteli. Vědecké polemiky bývají někdy ostré a mohou u obecenstva vyvolat klamný dojem. V první polovině 20. století si na stránkách Sborníku věd právních a státních vjížděli do vlasů profesoři Hoetzel a Weyr a častovali se invektivami daleko za hranicemi korektnosti. Kritika každého díla je ale důležitá, a u návrhu zákona zvlášť. Irena Pelikánová má například zásluhu na tom, že se v důsledku jejích námitek hned první věta zákoníku zpřesnila. Něco jiného je - a s tím mám celý život velký problém -, když vás slovutný profesor bere kolem ramen a ujišťuje, jak silně návrh zákoníku podporuje. A vy přitom víte, kde všude leští kliky a kodex pomlouvá.
* LN Když se schválený občanský zákoník srovná s podobou, v jaké jste ho poprvé představili, do jaké míry se proměnil? Je aspoň z 90 procent pořád stejný?
Oproti první verzi je změněný o poznání víc než z desetiny. Od doby, kdy mne ministr Motejl a doktor Baxa přemlouvali, abych se práce ujal, a slibovali mi podporu, uplynulo hodně vody, ale myšlenkové poselství zůstalo: respekt k svobodě člověka i snaha nabídnout mu pomoc ve chvíli slabosti. Nebo jak to vyjádřil spoluautor Všeobecného zákoníku občanského z roku 1811 Franz von Zeiller: Občanský zákoník má měřit každému stejně, protože jiný přístup zakládá nadržování; myšlenka spravedlnosti však vyžaduje, aby se zvláštní ochrany dostalo těm, kdo se bez vlastního přičinění ocitli v situaci, kterou nemohou ovlivnit. Ministerstvo představilo první verzi zákoníku v roce 2005, v letošní vládní verzi přibylo nějakých 60 paragrafů o vlastnictví bytů, dalších 60 o ochraně spotřebitelů...
* LN Kdo ho v mezidobí nejvíc ovlivnil?
Současný ředitel Justiční akademie Jan Petrov a náměstek ministra spravedlnosti Filip Melzer. Do prací se zapojili dávno předtím, než začali působit v těchto funkcích.
* LN Které poslanecké zásahy vám přišly k prospěchu věci a z jakých jste byl spíš nešťastný?
Nevyzuju se z bot akademika, jsem zvyklý mluvit otevřeně - takže to není taktizování, když sněmovnu pochválím. Ústavněprávní výbor od června do října probíral každý týden jednu část zákoníku. Na tom, že skoro 300 změn zapadlo do myšlenkového světa návrhu, má lví podíl Marek Benda. Hodně pomohly poslankyně Kaslová a Veberová nebo poslanci Křeček a Polčák. Z „divokých“ návrhů v rámci druhého čtení prošly jen dva, ale kodexu neublížily: poslanec Babor doplnil nadpis nad skupinu paragrafů o vlastnictví bytů, na návrh poslankyně Parkanové se o dva měsíce prodloužila lhůta, po kterou musí nalezené zvíře zůstat v útulku. Návrhů, ze kterých jsem byl nešťastný, bylo také pár. Ale ty nakonec neprošly. Smí se v obci chodit přes lávku?
* LN Existuje nějaké ustanovení, u nějž jste sám zvědav, jak přesně bude v praxi fungovat?
To máte těžké. Zákon jsou jen slova, abstrakta na papíře. Vdechnout do nich život musí právní praxe a zejména soudci. Praxe vás může překvapit kdykoli. Vezměme si třeba dnes soudní zákaz souběhu funkce člena představenstva s pracovním poměrem. Věcně to nemá logiku, v zákoně to nenajdete, ale soud má svou hlavu a k tomu ještě kulaté razítko.
* LN Narážíte v běžném životě na situace, kdy si říkáte: Kdyby už platil občanský zákoník, k tomuhle by nemuselo dojít?
Řada lidí je překvapena, když zapomene zaplatit banální dluh v řádu stokorun - a po letech se po dlužníkovi, který by přitom při upomínce rád zaplatil, vymáhá jistina s astronomickými úroky a náklady na právní zastoupení. Občanský soudní řád měl kdysi rozumné pravidlo, že soud úspěšnému žalobci nepřizná náklady řízení, pokud žalovaného o splnění dluhu neupomenul. To dnes chybí a ani občanský zákoník s tím nemůže nic udělat. Ale má ustanovení, že věřitel, který otálí s uplatněním pohledávky, dostane na úrocích nejvýš tolik, kolik činí jistina; další úroky mu počnou nabíhat, až podá žalobu.
* LN Znáte už nějaké reakce senátorů? Co na kodex říkají?
Minulé úterý mě pozval senátorský klub TOP 09. Hodně se ptali, poukazovali na své zkušenosti z obcí. Ukázalo se například, že podrobnou úpravu věcných břemen, kterou část akademiků stíhala posměchem, vnímají jako potřebnou.
* LN Oč konkrétně jde?
Třeba o to, že veřejnost chodí řadu let po cestě přes určitý pozemek nebo používá lávku v dobré víře, že jsou určeny k obecnému užívání. Pokud jsou vlastnické poměry jiné, je dnes zcela nejasné, kdo v takovém případě vydrží právo cesty. Nový zákoník na to dává odpověď, že služebnost odpovídající veřejnému statku vydrží obec. Člověk pomalu myslí... na hrob
* LN Skončíme znovu Plzní: jak myslíte, že to s ní dopadne?
Strávil jsem na fakultě skoro třetinu života a v Plzni potkávám každou chvíli studenty, kteří se ke mně hlásí. Takže chci fakultě přát úspěch. Nepokládal bych za dobré, aby právnické vzdělávání ovládly velké, tradiční fakulty v Praze a v Brně. Malé fakulty, nabízející alternativy, jsou také důležité. Byla by chyba, kdyby ta olomoucká zůstala osamocena. Na ní je vidět, jak se instituce, nad kterou mnozí ještě před nedávnem dělali kříž, dostala ze svých problémů.
* LN Co konkrétně je tam vidět?
Má doktorský program pro několik oborů, je vědecky aktivní (Plzeň jí vyklidila v soukromém právu pole a v Olomouci učí někteří plzeňští secesionisté). Studijní program staví jinak než velké fakulty, například občanské právo učí v nevídaném rozsahu. Zvolila si cestu „malé německé školy“ a vychází jí to.
* LN Co je dnes dobrého v Plzni?
V minulosti se říkalo, že na plzeňské fakultě je mimořádně kvalitní obchodní a trestní právo. Dokonce i vedení Zachariáše a Kindla se chlubilo zapojením akademiků do přípravy zákonů v těchto oborech. Po nástupu děkana Růžičky se situace změnila. Jeho vedení se rozhodlo - a bylo to jeho výsostné právo -, že těžištěm aktivit budou evropské veřejnoprávní disciplíny. Výhodou školy jsou početně silné katedry ústavního práva a právních dějin. V některých oborech má fakulta významné osobnosti: nepřehlédnutelný je především profesor Kopal v mezinárodním právu veřejném. Velmi dobří jsou i docent Mates ve správním právu nebo docent práva životního prostředí Vojtěch Stejskal, kterého získal právě děkan Růžička. Akademickému senátu přeji šťastnou ruku při výběru nového děkana, protože jde o hodně: o akreditaci magisterského studia a o udržení doktorského studijního programu alespoň pro obor občanského práva (kdysi, za prvního děkana Balaše, měla fakulta tento program akreditován pro osm oborů).
* LN V říjnu ČTK napsala, že skupina kolem vás založí soukromou právnickou školu. Od té doby je ale ticho. Vznikne ta vaše škola?
To není moje škola, ale kolektivní projekt početné skupiny akademiků. Zda bude, nebo nebude, rozhodnou úřady - a pak se to dozvíte.
* LN Čemu se teď chcete profesně věnovat? Pomník už máte, ale je vám teprve 56 let.
Kdysi jeden můj kolega slavil pětapadesáté narozeniny a naše společná známá se ho ptala: „Františku, a na co teď v tomhle věku myslíš?“ František se zamyslel - a po odmlce odpověděl: „Člověk už pomalu myslí na ten... hrob.“ Nevíme dne ani hodiny. Takže chci psát, učit a přednášet, v tom je smysl mého života. O pomníku bych nemluvil, občanský zákoník stavělo mnoho rukou, navíc jej stále ještě může potkat osud díla, na které bude padat prach v knihovnách, ale do Sbírky zákonů se nedostane. Krčmářův návrh z třicátých let to potkalo. To bych kodexu nepřál - už kvůli Otakaru Motejlovi.
***
Životopis Karel Eliáš se narodil 4. května 1955 v Chebu. Vystudoval práva v Praze, v 80. letech pracoval jako právník v sokolovských dolech (byl tehdy členem KSČ). V roce 1993 spoluzakládal právnickou fakultu v Plzni, stal se zde šéfem katedry obchodního práva. Od roku 2000 pracoval v autorském týmu pro nový občanský zákoník. V roce 2009 - po aféře s rychlostudenty -se stal proděkanem „záchranného týmu“ plzeňské fakulty. Letos ze školy odešel. Je ženatý, má dceru.
Stěhoval jsem se knihovnou o nějakých sedmi tisících svazcích... Byl jsem rád, že zůstala nedotčena moje hlavní jistota - manželství.
Občanský zákoník může ještě pořád potkat osud díla, na něž bude padat prach v knihovnách, ale do Sbírky zákonů se nedostane.