blog.aktualne.cz
Když soudci tančí
19.1.2009 blog.aktualne.cz str. 0 473
Klára Veselá Samková Ministerstvo spravedlnosti
Poté, co jsem vyhodnotila bezpečnostní rizika, došla jsem k závěru, že bude o mnoho bezpečnější si zatancovat na plese Městského soudu v Praze, který se konal na Žofíně dne 6. 12. 2008, než se zjevovat na obdobné akci České advokátní komise. Ha! Nikde žádná kárná komise, osazenstvo důstojné, žádné odrhovačky na skladě. Moje předpoklady se sice úplně bezezbytku nenaplnily (směska z ABBY byla asi tak v polovičním tempu než se hrávala za mých mladých let), ale i tak to byl večer plný úžasných překvapení. První hrůzou pro mne bylo, že jsem nikoho, ale opravdu vůbec nikoho nepoznala…. Jelikož mám za svoji advokátní kariéru za sebou asi 2500 stání, z toho alespoň 90% u pražských soudů, je moje panovavší zděšení pochopitelné. Po půl hodině jsem poznala, čím to je: oni nemají taláry!! Pánové ve smokinzích, kde kontrast nebyl až tak velký, se stali rozpoznatelnými první. U dam to bylo o hodně horší. Červená róba a rozzářený úsměv: ano, úsměv. U dámy (jinak paní předsedkyně) jsem se soudila několikrát. Smát jsem se ji viděla poprvé. Usmát nějakým lehce zakyslým úsměvem, mno budiž – ale smích?? Nevídané. Překvapení pokračovala. Ještě že mne chytil manžel, do jehož náruče jsem upadla, zírajíc na skutečně povedenou odvážnou kérku na ramínku jiné soudkyně, v soudní síni jako vždy ostatně zahalené talárem. Na tetování na krku u jiné důstojné dámy jsem byla již morálně připravená, takže následně jsem lehce strávila i fakt, že několik partnerů našich pravic zákona se dostavilo nejen s vlajícím vlasem a vousem, ale též semo tamo s nějakým piercingem, neodvratně dosvědčujícím, že i soudkyně si berou úplně normální chlapy.Společenské šoky pokračovaly i nadále, když jsem zjistila, že i několik kolegů advokátů se dostavilo v plné polní, přičemž i z nich se zčistajasna staly přívětivé osoby. Kolega Jiří Teryngel ozdobil ples nejen svou přítomností, ale též bílou kravatkou s vetknutou jehlicí s kamenem – zřejmě s ohledem na jeho specializaci – krvavě rudé barvy. Ačkoliv oblast působení je u Jiřího obecně známá a neměnná, silně jsem zapochybovala o tom, zda se náhodou na nové pole právně neorané nevhrnul kolega Lžičař. Ten se totiž dostavil v doprovodu mladého muže, který mu byl včetně typického lžičařovského bíbru tak podoben, že jsem nabyla neodvratného přesvědčení, že se musí jednat o páně Lžičařův klon. Že by se vrhnul na zastupování firem z oblasti genetického inženýrství a ti mu začali platit v naturáliích?? Situace se vyjasnila a bylo odhaleno, že se skutečně jedná o právoplatného syna, jehož geny zřejmě na maminku zanevřely. V rámci debaty o nejednoznačnosti výkladů současného práva jsem se dozvěděla, že Lžičař jun. skutečně práva studovat nehodlal, pročež vystudoval pedagogiku a práva teprve posléze, když zjistil, jak je kariéra v oblasti pedagogiky neperspektivní. Srdečně jsem mu poblahopřála k tak skvělé kariérní dráze, jakou nám umožňuje zejména náš jasný, srozumitelný, přehledný a předvídatelný právní řád a sdělila jsem mu svoji domněnku, že s touto kvalifikací je ovšem předurčen k tomu nejlepšímu z obého, totiž učit právo. Obdařil mne trpitelským pohledem a pravil, že raději půjde tančit.
Šla jsem činit také tak a v dolním sále ze mě osvítilo náhlé poznání: Ano, i právníci jsou lidé! Obyčejní lidé se svými starostmi a radostmi, se svými rodinami, se svými partnery či partnerkami, se kterými se na parketě nepokrytě líbali (ten pohled, přátelé, ten si skutečně zapamatuji…. Zejména si jej připomenu, až zase budu stát před těma ledovýma očima v soudní síni a ústa, ta báječná kdysi rudá, pak bezkrevná ústa budou na mne házet slova jak z Doby ledové: „tak vy tedy s protokolací nesouhlasíte….“).
Obraz profesora Gerlocha trsajícího ze všech sil Elvise mne přesvědčil, že je možné opravdu, ale opravdu úplně všechno….. pohled na mnou vskutku VELMI neoblíbenou rejstříkovou soudkyni, která jela rock ´n´rollové figury hned vedle něj pak byl jen třešnička na dortu.
„Tak co tomu říkáte“, přitočil se ke mně JUDr. Havlíček z pořádající agentury Havlíček Brain´s Team. Chvíli jsem byla mírně dezorientovaná, co tím vlastně myslí, ale pak jsme se shodli. Den před plesem (tedy 5. 12. 2008) učinila ve svém večerním zpravodajství TV Prima vskutku skandální odhalení. Justiční mafie totiž opět řádí!! Tentokrát jde o Zimní justiční hry. Svoje skandální odhalení uvedla takto:
„Právě na nich (zimních justičních hrách) se mají již podruhé celý týden družit lidé, které by měla dělit nepřekročitelná profesní zeď: advokáti a státní zástupci, soudci a exekutoři. Kontroverzní dýchánek svolaný Justiční akademií se má uskutečnit v lednu ve vojenské zotavovně Bedřichov. Toto setkání ale pořádně nadzdvihlo členy Ústavněprávního výboru obou komor Parlamentu.
Poslanec Jeroným Tejc: „Tento způsob se mi nezdá být úplně šťastný pro budování důvěryhodnosti justice.“
Senátor Jaroslav Kubera: „Nežádoucí je to, že by potom docházelo k nějakým dohodám příklad mezi exekutorem, soudcem nebo podobně, kteří by se neformálně na něčem dohodli, což by mohlo být považováno třeba za neetické.“
A o to právě jde: u společného stolu a sklenky vína se může sejít třeba advokát se žalobcem, na kterém záleží soud jeho klienta. Skamarádit se s nimi může i soudce, který ho pak může nebo nemusí poslat do vězení. Příjemný večer pak s nimi může prožít i exekutor, na kterém může záležet způsob, jak bude od klienta vymáhat peníze. A mohou u toho být i lidé, kteří by měli práci jich všech přezkoumávat a kontrolovat…
Nad vším převzal záštitu ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil a nejvyšší státní zástupkyně. Ani druhý den k tomu nechtějí říci jediné slovo. Poslanci si je teď chtějí předvolat, aby jim vše vysvětlili…
Takže sečteno, pokud by si podobné dýchánky dělala každá komora zvlášť, nikdo by se nad tím ani nepozastavil…“
Jinak řečeno, nejsem si jista, zda jsem se svojí přítomností na plese Městského soudu v Praze nedopustila přímo zločinného spolčení: ostatně mohu dosvědčit, že JUDr. Pavel Kučera, kárně stíhaný místopředseda Nejvyššího soudu tam byl také, a to v doprovodu svojí zákonné choti. A seděl u stolu – považte tu drzost – za stolem s bývalým ministrem spravedlnosti a svým kamarádem, Pavlem Němcem. Beztak zase kuli pikle!
Naštěstí (ale redaktorům v Primě to neříkejte, možná by to jejich EGO neuneslo), právníci si umí poradit: nejlépe tím, že si věc nechají vyložit skutečně nezávislým soudem, kterým je v tomto případě soud Ústavní.
Ten totiž pod spisovou značkou I ÚS 1436/08 projednává ÚS jednu ze stížností jisté M.U. Zpravodajkyní k tomuto případu je JUDr. Ivana Janů, která předsedovi II. senátu předložila svoje prohlášení o své podjatosti dle § 37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, kde uvedla:
„…Uvádím, že se s zástupkyní stěžovatelky JUDr. Klárou Veselou Samkovou znám a v poslední době jsem se minimálně dvakrát s ní setkala při soukromých neoficiálních příležitostech.“
Ano, potvrzuji, že naposled jsme se společně rozplývaly nad kraječkami jisté Adélky, jejímuž křtu a následné oslavě jsme se obě účastnily. Protože při obou setkáních jsme vášnivě diskutovaly kvalitu předložených vín a (hanba, hanba) stav české justice, ba i jednotlivých případů nám byl zcela ukradený, poulila jsem na prohlášení paní soudkyně oči: nikdy by mne nenapadlo, že by mohla ať kladně či záporně rozhodnout o mojí věci na základě naší osobní shody ve věci chilského chardonay. Paní soudkyně také uvedla:
„Ze všech uvedených důvodů by bylo možno usuzovat na naše vzájemné přátelské vztahy s dr. Samkovou a moji podjatost. Připomínám, že pro vyloučení soudce postačují pouhé pochybnosti o jeho nepodjatosti.“
Už jsem přemýšlela, jestli propříště jsem odsouzena pohybovat se po Praze pouze kanály, abych náhodou zase nepotkala nějakého soudce (no jo, ústavní soudce dr.Výborný a emeritní soudce dr. Cepl tam byli taky, aby mi někdo z toho ústaváku ještě zbyl!) když naštěstí přišlo více než úlevné usnesení senátu složeného s Jiřího Nykodýma, Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké, kteří rozhodli, že se i nadále mohu s JUDr. Ivanou Janů zdravit, aniž bych riskovala její i svoji profesní pověst: totiž, prohlásili ji za nepodjatou. V odůvodnění uvedli několik slov, kteří by si páni reportéři naší věhlasné TV Prima měli číst pětkrát denně večer před spaním po dobu alespoň do dalších zimních justičních her, a to nepodmíněně:
„ Pochybnosti o nepodjatosti ve smyslu ust.§ 36 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, nelze dovozovat z pouhé skutečnosti, že soudce má osobní kontakty s právním zástupcem účastníka řízení. V rámci jedné a téže profese se takové kontakty vyskytují velmi často. Není možné založit stav, kdy by pouhá setkání, byť na soukromých akcích, byla vykládána tak, že objektivně zakládají důvod k pochybnostem o nepodjatosti ve smyslu § 36 odst. 1 zák. o Ústavním soudu. Takový výklad by vedl ke zcela absurdnímu stavu naprosté izolace soudce před profesními kolegy.“
Více není, co k dané věci dodat: pokud se tedy snad některý soudce chystal na to, že se prohlásí podjatým, když do něj Veselý vrazil, neboť zcela zapomněl walz, bídák jeden, má to marné: hned tak se mne nezbaví. Na druhou stranu ani já nebudu brojit proti celému slavnému Městskému soudu, i když moje zbrusu nové lakovky též doznaly jisté úhony a Veselý v tom byl občas i nevinně….
Takže??? Příští rok zase na Žofíně. A navrhuji též pozvat TV PRIMA do přímého přenosu: pořád to bude lepší než obvyklá BISka.
(článek vychází v lednovém čísle časopisu Soudce a zde je publikován s laskavým svolením jeho vydavatele Havlíček Brain Team, viz www.brainteam.cz)
URL| http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/klara-samkova-vesela-.php?itemid=5649